Tuesday, April 24, 2018

Jsou okamžiky, kdy je mi strašně dobře - celý vesmír jakoby mi dával smysl a žiju si jako v ráji. A vzápětí přijdou okamžiky, kdy se cítím jako v pekle. Mám strašný strach vyjít vůbec z domu, bojím se lidí, nových situací, hlasitých zvuků. Útočí na mě záplava emocí, které vůbec nezvládám. Nevím, jak si pomoct, čekám pomoc od druhých, ale nepřichází, protože jsou stejně zoufalí jako já. Doufám, že spánek pomůže, ale i po mnoha hodinách se budím unavená a s bolavou hlavou jakobych celou noc přemýšlela. Sklouzavám do zoufalství a apatie, protože nevidím cestu ven...

No comments:

Post a Comment