Thursday, April 19, 2018

Dlouho jsem tu nepsala. Život se prostě ubíral svým tempem - s lepšími chvilkami a horšími. Myslela jsem, že jsem docela v pohodě. Jenomže dneska jsem nedošla na pohovor. Posunovala jsem budík, jak dlouho to šlo a když už to nešlo, stejně se mi strašně nechtělo vylézt z postele. Když jsem se nutila, vynořilo se mé vnitřní dítě. Nejprve se vztekalo, pak plakalo. Uvědomila jsem si, že se mi tam tak nechce, protože mám strach. Když J. navrhl, že bych tam mohla jít jen proto, abych ho zkusila překonat šíleně se zvětšil/uvědomila jsem si, jak je velký. Snažila jsem se se svým vnitrvni dítětem pracovat - přijmout jeho strach, ale nepoddávat se mu - najít způsob, jak by to šlo i se strachem. Ale dojít na pohovor už bych nestihla. S myšlenkami, že si to budu strašně vyčítat, jsem to prozatím vzdala. Místo toho jsem navštívila své vnitřní dítě. Ukázalo se, že zkrátka nevěří, že by to mohlo být jiné než strašné a nepříjemné. Že věří, že svět je nebezpečné místo a že si musí neustále dávat pozor. Dokázala jsem mu vysvětlit, že jsou to jen démoni, věří mi a ví, kde je pravda. Nedokáže s nimi ale samo bojovat. Spoléhá na mě. A já...moc nevím, co mám dělat. Chybí mi zdroje. Vyžaduje to asi spoustu času a introspekce. Možná prostě budu muset začít fungovat úplně jiným způsobem.

No comments:

Post a Comment