Thursday, March 30, 2017

Zavytí z jara

Smutek je jako kalné jezero
když rozvířím jeho vody
mám strach, že do něj spadnu
kalnou vodou neprostoupí světlo
a nenajdu cestu ven

***

Čas se odlupuje postupně a líně
jako tenké listy v klíně
a zároveň jen stojí a dýchá klidně
jako voda v úžlabině
A někdo se kolem žene
smečka děsů ho pronásleduje
já sedím opřená o tebe
a je mi příjemně, je mi krásně

(27.3. Pod bukem)

2 comments:

  1. To má tak strašně příjemnou atmosféru.. asi se zítra taky posadím pod strom. Nebo možná spíš na strom. Aspoň na chvíli.
    strigg

    ReplyDelete
    Replies
    1. Díky za komentář, strigg :)

      Jestli Tě to inspiruje k sezení u/na stromu, tak budu hrozně šťastná :))

      Delete