Friday, June 01, 2018

Jak jsem znovu uvěřila ve sny

Už strašně dlouho se potácím životem beze směru a beze smyslu. Mám se líp, než jsem se kdy měla, ale nejsem spokojená, něco pořád chybí. Postupně jsem pojala podezření, že jsem to já, moje duše, moje srdce. Mám problém se pro cokoliv opravdu nadchnout, vydat energii. Protože už nechci, vzdala jsem se. A vím přesně, kdy se to stalo. I když to celé trvalo vlastně dost dlouho. Poslední dobou se k sobě zase postupně vracím. Ovjevuju střípky sebe a dávám je dohromady. Nikdy jsem nebyla tak důkladně rozbitá. Ale někde hluboko věřím, že se teď můžu postavit úplně nová - a taková, jaká budu chtít - čistá esence sama sebe. Spoustu svých střepů jsem omylem vyhodila, když jsem uklízela. Ale z me duše nezmizely. Mám neuvěřitelné štěstí, že mám po svém boku muže, jehož bezpodmínečná láska mi pomáhá objevovat to nejlepší ze mě a nebát se za to postavit a říct "Tohle jsem já!". Postupně se tak zase stávám sama sebou. A brzy snad budu schopná paní psycholožce odpovědět na otázku Kdo jsem.
Na jednom z našich sezení jsme vytvořily obraz bárky na rozbouřeném moři - metafora pro můj život - loď bez plachet, bez kormidla, bez cíle, unášená bouří. Byla jsem s tím obrazem spokojená, ale asi hlavně proto, že jsem byla unavená, dobrovolně jsem se vzdala, mé srdce se vyčerpalo. Někde vzadu v hlavě mě to ale znepokojovalo. A věděla jsem, že paní psycholožka má pravdu, když říká, že nejsem ochotná pro nic vyvinout úsilí. Proč ale, když to pak jde celé do kopru a zůstane vám jen prázdnota, která ve skutečnosti ani není prázdná, ale plná bolesti?
Nedávno jsem si ale něco uvědomila. Vlastně mám pocit, že všechno, co se dělo, vedlo k tomuto uvědomění, že všechno, co jsem se poslední dobou naučila, mi pomohlo, abych teď pochopila. Něco se změnilo. Mám zase Naději. Svět jakoby získal barvy, zvuky, i já se cítím reálnější. Začala jsem zase milovat. Ne, že bych doteď milovala, jen ne plným srdcem. Stačilo jen dovolit si. Došlo mi - že pořád můžu snít svoje sny. O tom to je - věřit v ně, ať se zdají jakkoliv nereálné a Vesmír si cestu najde...